Ing.Waltr SODOMKA
Současná praxe projektování a realizace komínových těles je velmi výrazně ovlivněna krátkodobými a marketingovými ekonomickými cíly, které upřednostňují i minimální úspory nákladů v rámci přípravy a realizace stavby proti kvalitní užitné hodnotě díla.
1.1. – Objekty bez komínů
V České republice dnes v podstatě již zažitou praxí je výstavba rodinných domků bez komínů, což popírá zkušenosti lidstva za posledních několik set let a zcela se rozchází z praxí ve vyspělých státech Evropy. Samozřejmě neobstojí argument, že NYNÍ komín není potřeba. Protože v České republice se u drtivé většiny rodinných domů předpokládá životnost delší než 50 let a tudíž není prozíravé sáhnout po řešení, které je fixováno na jeden druh topného média a nemá zaručenu dlouhodobou perspektivu (své by na toto téma mohli říci např.majitelé používající, ještě před nedávnem, tak vychvalované přímotopy).
V podstatě každý rodinný domek by logicky měl mít alespoň dva komíny. Jeden připravený pro centrální vytápění objektu (kotel) a druhý pro estetické nebo lokální vytápění (krb). Rodinný domek nesplňující tyto podmínky nemůže svému majiteli nabídnout plnohodnotný komfort a navíc prodejnost takových objektů je a bude výrazně nižší.
1.2. – Nevhodné řešení komínů
Paradoxně i u rodinných domků, kde je komín vyprojektován, je velmi často řešení zcela nepraktické.
Především použití vyústění kouřovodu plynového kotle přímo na fasádu je velice rozšířeným nešvarem, který může obyvatele objektu ohrozit nejen ekonomicky znehodnocením přilehlých konstrukcí, ale i na zdraví, při umístění oken na stejné straně objektu.
Rovněž sdružené (především dvouprůduchové) komíny používané pro svoji ekonomickou výhodnost jsou pro rodinné domky řešením většinou nešťastným. Do sdružených komínů se totiž umísťují vedle sebe průduchy pro centrální vytápění (kotel) a lokální vytápění (krb). V důsledku toho se potom těsně vedle sebe dostávají dva spotřebiče, které už ze své podstaty mají pracovat v odlišné části domu (kotel samozřejmě v technické a krb v obytné části). Seriózní řešení tohoto problému ve většině případů neexistuje a proto se např. kotel ocitá pod schody nebo v koupelně, krb těsně vedle dveří, v koutě nebo naopak za jídelním stolem apod.. Že se tím snižuje kvalita bydlení je opět zřejmé.
1.3. – Nevhodné materiály
Dalším, velmi významným problémem komínů, je používání materiálů, které buď nejsou dlouhodobě ověřeny, nebo dokonce otevřeně deklarují svoji omezenou životnost, která je v diametrálním rozporu s životností celé stavby a samozřejmě s očekáváním uživatele.
Na českém trhu je velmi vysoké množství, většinou lokálních „komínových systémů“, které nabízejí méně než desetiletou záruku a méně než pětiletou tradici výroby. Navíc ve většině případů není z uživatelského hlediska možné ověřit shodu dodaného a certifikovaného materiálu. Jedná se často o systémy s plechovou vložkou, které mají výrazně nižší korozní odolnost (včetně působení kyselin) navíc obecně nejsou odolné proti opakovanému vyhoření sazí.
Jestliže tedy předpokládáme životnost běžné stavby rodinného domku v řádu kolem 100 let, znamená to, že podobný „komín“ bude nutné během této doby cca 10x předělávat (samozřejmě většinou včetně demontáže spotřebiče).
Samostatnou kapitolou je možnost přímého ohrožení na životech v případě, že se ukáže, že použitý „komín“ nemá prohlášením a certifikací deklarované vlastnosti.
1.4. – Přívod vzduchu
Posledním, ale nikoliv nejmenším z problémů souvisejících s provozem komínů, je přívod vzduchu. Ten přímo ovlivňuje tah komínu, který je důležitý pro dobré spalování. Za dobrý tah je běžně považováno 10 – 20 Pa. Přitom je třeba si uvědomit, že ačkoliv otevřený krb spotřebuje každou hodinu cca 300 m3 vzduchu, moderní spotřebič spalující plyn nebo pevné palivo spotřebuje pouze cca 30 m3 za hodinu. To znamená, že i obyčejný větrák nebo digestoř mohou odtahovat více vzduchu než komín. Tato situace způsobí ve svém důsledku negativní tah, kdy z komínu se stane v podstatě přívod vzduchu a spaliny ze spotřebiče začnou vnikat do místnosti. Tuto zkušenost bohužel každoročně zaplatí několik lidí životem.
Vzhledem k tomu, že současný trend výstavby směřuje k maximální izolaci a utěsnění objektů rodinných domů, je životně důležité řešit problém přívodu externího vzduchu a to buď přímo do topeniště, nebo alespoň do místnosti, kde je spotřebič umístěn.
Tato záležitost se v současné době tragicky často podceňuje, přičemž obvyklým argumentem je přirozené větrání nebo cirkulace vzduchu v objektu, které ale nelze v praktickém provozu stoprocentně zajistit.
Chybou je i navržení přívodu vzduchu z nasákavých materiálů (např. betonové tvarovky), protože vzduch nasávaný z venkovního prostředí má většinou vysokou vlhkost, která v přívodu kondenzuje a u nasákavých materiálů může prosakovat do dalších konstrukcí, které tak může znehodnotit. V případě přívodu externího vzduchu do obytné místnosti rovněž není zanedbatelné, že nasákavé materiály při zvlhnutí podporují vznik plísní, které jsou potom nasávány do objektu.
Z výše uvedeného je patrné, že je třeba se obecně problematikou komínů mnohem více zabývat a jak projektant, tak realizátor stavby rodinného domku by měli komínům věnovat pozornost, jakou si tento důležitý funkční prvek zaslouží.
Prioritou všech zúčastněných by mělo být, soustředit se na výběr vhodného, evropsky certifikovaného a dostatečně prověřeného komínového systému, který nabízí zde uvedené problémy vyřešit, pokud možno bez horentního nárůstu finančních nákladů.