Program plynové kotle

Jedním z programů APOKS je podpora instalace plynových kondenzačních kotlů v rámci „Kotlíkových dotací“.

Cílem APOKS je propagace náhrady nevyhovujících a neekologických kotlů s ručním dávkováním pevných paliv plynovými kondenzačními kotly.

Jakýkoliv spotřebič s roštem umožňujícím spalovaní pevných paliv, která jsou dávkována uživatelem, představuje potenciální ohrožení ekologických cílů iniciativy Kotlíkové dotace. Důvodem je, že u těchto spotřebičů může provozovatel přímo ovlivňovat jak kvalitu paliva, tak jeho dávkování. Výsledkem mohou být odlišné provozní parametry, než za kterých byl daný spotřebič certifikován a zařazen do emisní třídy. Tyto spotřebiče tedy představují potenciální zdroje znečišťujících látek. Dosažení „optimálního“ provozu, na který byl daný spotřebič certifikován je při reálném provozu obvykle jen obtížně realizovatelné a představuje pro provozovatele nadstandardní zátěž. Samostatnou kapitolou je odvod spalin, který přímo ovlivňuje kvalitu spalování. Některé spotřebiče pevných paliv zařazené ve zkušebně do 4.a 5.emisní třídy pracují s tak nízkou teplotou spalin, že je v reálném provozu nemožný bezpečný transport těchto spalin do ovzduší za všech provozních podmínek daného spotřebiče. Řešením může být instalace plynových kondenzačních kotlů.

   

Metodická příručka Realizace společných komínů při výměně plynových spotřebičů v bytových domech

Publikace si dovoluje nastínit možnost optimálního postupu, a to bod po bodu, jak může postupovat majitel nebo majitelé bytového domu v situaci, kdy řeší výměny plynových spotřebičů ve svých objektech. Publikace je rozdělena do celkem šestnácti kapitol v sedmi částech a provádí vlastníka domu, SVJ nebo družstvo postupně procesem realizace výměny spotřebičů napojených do společného komínu. Primárním cílem je přitom podat problematiku tak, aby vlastník nemovitosti byl schopen provádět klíčová rozhodnutí bez nutnosti placených konzultací.

Více informací a objednávky zde: https://www.apoks.cz/metodika_spol_kominy/

Jak postupovat při instalaci plynového kondenzačního kotle – realizace plynové přípojky, resp. žádost o odběr plynu

Jak postupovat v případě kdy nemáte plynovodní přípojku? Jak se připojit na domovní plynovod? 

      →  Kotlíkové dotace
      →  Program Čistá energie Praha – Program dotací na přeměny topných systémů na území hl.m. Prahy
      →  Zadání výpočtu spalinové cesty 
      →  Seznam profesně organizovaných kominíků: www.skcr.cz , www.mks.cz
      →  Ověření kvalifikace revizního technika na stránkách HZS ČR
      →  Ověření živnostenského oprávnění: FO www.rzp.cz , PO www.justice.cz

      VLOŽKOVÁNÍ           FASÁDNÍ VYÚSTĚNÍ           VENKOVNÍ TŘÍVRSTVÝ KOMÍN 

 


Tisková zpráva Českého plynárenského svazu – Odkládat výměnu starého kotle je hazard se zdravím

Prohlédněte si prezentaci – NENÍ KOUŘ JAKO KOUŘ

Normované výpočty spalinových cest

Komínová asociace nabízí i výpočty spalinových cest.

Výpočty provádíme pro všechny typy spotřebičů a paliv (rovněž i soustavy více kotlů). Pro zpracování výpočtu spalinových cest používáme výpočtový program KESA ALADIN. Výpočet je proveden podle normy ČSN EN 13384-1, resp. ČSN EN 13384-2. Výsledkem výpočtu jsou hodnoty týkající se tlakových a teplotních podmínek. Celý výpočet, včetně použitých vstupních dat, je shrnut v podrobném protokolu o výpočtu. Dodavatel programu KESA ALADIN garantuje soulad výpočtového postupu s výše uvedenými ČSN EN.

Více informací včetně datového listu pro výpočet ZDE


Proč se vyplatí přejít v rámci Kotlíkových dotací na zemní plyn? Napoví Vám následující časté dotazy:

Proč je výměna kotlů na tuhá paliva dotována akcí „Kotlíkové dotace“?

Výměna kotlů je obecně motivována globální snahou o zlepšení životního prostředí. V případě kotlíkových dotací je vedle efektu globálního rovněž velmi výrazný efekt lokální, protože (zjednodušeně řečeno) jeden znečišťovatel může “zamořit” např.celou vesnici. Látky vypouštěné do ovzduší nevyhovujícími topidly mají totiž obvykle největší dopad ve svém bezprostředním okolí, a to především zvýšením obsahu nebezpečných prachových částic, oxidů uhlíku a uhlovodíků.

Stát pro dosažení maximálního efektu vytváří kombinaci dotací a postihů. Zatímco tedy v současné době výměnu nevyhovujících kotlů dotuje, po roce 2022 bude jejich provoz pokutovat, a to až do výše 50.000,- Kč.

Jak vysoké jsou dotace na jednotlivé druhy kotlů a jaké jsou podporované zdroje?

Dotace činí 75 až 80 procent z nákladů na pořízení a výměnu starého kotle za jiné ekologičtější zařízení včetně stavebních (včetně úpravy spalinové cesty) a projekčních prací (návrh a posouzení topného systému, výpočet odvodu spalin). Maximální částka 120 tisíc korun zohledňuje ceny nejdražších zařízení.

O 5 % se dotace navyšují v těch obcích, ve kterých dochází k trvalému překročení alespoň jednoho z imisních limitů.

Aktuální třetí vlna dotací podporuje tři technologie vytápění.

Možnost 1: kotel na tuhá paliva

První možností je kotel na tuhá paliva.

Je však třeba upozornit na fakt, že z hlediska provozovatele se jedná o řešení nejnáročnější na návrh, provoz a údržbu a rovněž podléhá nejrozsáhlejšímu systému kontrol a dozoru.

Již v návrhu musí být často použito řešení s možností akumulace (akumulační nádoba), musí být posuzováno požární ohrožení stavby, vyřešen přívod dostatečného množství spalovacího vzduchu a možná interakce spotřebiče s vnitřním prostředím budovy.

Ovšem i při správném návrhu dochází při spalování pevných paliv k uvolňování potenciálně nebezpečných látek. Tento problém se týká zejména uhlí, proto jediným dotovaným palivem ve 3.vlně již zůstala pouze biomasa (zjednodušeně kusové dřevo, dřevěné peletky).

Současně se (zjednodušeně) dá říci, že zejména v případě spotřebičů s ručním dávkováním paliva, provozovatel musí splnit provozní podmínky definované výrobcem daného zařízení – tedy limity emisní třídy 5. Toto může být v konkrétním případě problematické, protože pro dosažení a dlouhodobé udržení požadovaných minimálních emisních limitů (a tedy složení spalin) je nutný optimalizovaný provoz topidla včetně např.konkrétního druhu paliva, včetně konkrétních rozměrů a konkrétního množství. Neoptimální režim potom způsobuje výrazný nárůst nejen množství spalin, ale především škodlivých látek v nich obsažených. Na provozovatele jsou tedy kladeny nejen nadstandardní nároky, ale především odpovědnost.

Možnost 2: tepelné čerpadlo

Druhou možností je tepelné čerpadlo.

Jedná se o specifický zdroj energie, který na vstupu do topného systému produkuje topnou vodu o poměrně nízkých teplotách, přičemž jeho účinnost je dána externími podmínkami (většinou okolní teplotou). Současně se jedná o nejdražší z dotovaných zařízení.

Vzhledem k tomu, jsou při použití tepelného čerpadla kladeny podstatně větší nároky na návrh a optimalizaci nejen celé topné soustavy (podlahové topení), ale i obecně stavební dispozice (zateplení, rekuperace, atd.).

Jedná se tedy o řešení vhodné spíše v rámci komplexnějšího stavebně–technického řešení.

Možnost 3: kondenzační kotel

Třetí možností je kondenzační plynový kotel.

V oblastech dostupnosti zemního plynu se jedná o řešení nejčastější – v některých oblastech na úrovni 50% dotovaných zařízení.

Lze říci, že pro běžného uživatele se jedná o řešení optimální.

Z hlediska nákladů bývá potřebná částka obvykle nejnižší a technické řešení současně nejkomplexnější. Maximální dotační částka 95.000,- Kč bývá vyčerpána pouze výjimečně, takže i částka k doplacení bývá nejnižší. Výhodou může být i možnost půjčky od plynárenské společnosti, která je následně uhrazena udělenou dotací. Tím se eliminuje nutnost počáteční investice, nebo vázání finančních prostředků.

Použití kondenzačního plynového kotle má mnoho výhod, a to jak z pohledu globálního znečištění ovzduší, tak z pohledu koncového uživatele.

Z globálního hlediska lze říci, že spaliny vzniklé spalováním zemního plynu v principu neobsahují reálné množství zdraví škodlivých látek. Zemní plyn využívaný v České republice má nadstandardní obsah metanu, který je hlavní hořlavou složkou. Výsledkem spalování je tedy vodní pára/voda a oxid uhličitý. Tedy látky ve vzduchu obecně obsažené.

Z hlediska provozovatele se jedné o mimořádně nenáročné zařízení. Vzhledem k tomu, že provozovatel v podstatě nemůže ovlivnit kvalitu paliva, jeho množství ani způsob spalování, je možné odborným nastavením dosáhnout dlouhodobé optimalizace, a to bez nutnosti nadstandardní kontroly nebo údržby. Nízká teplota spalin a úplné tlakové oddělení spalovacího procesu od vnitřního prostředí budov v podstatě eliminují požární nebezpečí, jakož i ohrožení zdraví a života osob uvnitř budov.

Je třeba pro vytápění zemním plynem měnit komín?

Úprava odvodu spalin je obvyklým požadavkem.

U kondenzačních kotlů jde nejčastěji o vložkování současných komínů plastovou vložkou DN 60 nebo DN 80, případně o koaxiální řešení odtahu skrze obvodovou zeď.

V této souvislosti je důležité poznamenat, že identický požadavek je i při osazování spotřebičů na biomasu, kde původní spalinová cesta je použitelná pouze výjimečně a připojení nového spotřebiče do původního komínu je nejčastějším zdrojem závad, které mohou být z hlediska provozovatele až fatální. Tyto spotřebiče nesmí mít odtah spalin vyveden skrze fasádu a nelze použít plastové vložky. Náklady na odtah spalin bývají proto ve srovnání s plynem výrazně vyšší.

Před uvedením nového spotřebiče do provozu musí být revizním technikem spalinových cest vystavena pozitivní revizní zpráva, a to včetně výpočtu dle ČSN 13 384 a při použití spotřebičů na biomasu včetně vyhodnocení požární bezpečnosti.

Jak je to s odvedením kondenzátu?

Kondenzační kotel je schopen využívat i zbytkové teplo vzniklé zkapalněním části vodní páry obsažené ve spalinách. Spaliny jsou proto ochlazovány na teploty pod cca 52°C, přičemž zkapalněnou složku je z výměníku třeba odvádět. Pro odvod lze použít standardní plastové trubky napojené přes sifony do kanalizace. Pokud spotřebič pracuje v optimálně kondenzačním režimu, produkuje několik litrů kondenzátu za hodinu (1,5l/hod/10kW). Pokud není k dispozici přívod do kanalizace, lze kondenzát přečerpávat.

Ekologie, výhody pro zdraví?

Jak již bylo řečeno, při spalování kvalitního zemního plynu vzniká oxidací metanu vodní pára a oxid uhličitý, přičemž teplota spalin je obvykle pod 50°C a spalovací proces je tlakově oddělen od interiéru budov.

Spaliny neobsahují reálné množství oxidů síry, dusíku, ani prašné složky a současně jsou poměrně nízké emise oxidu uhelnatého.

Nehrozí tedy přímé požární nebezpečí ani přímé ohrožení zdraví a života, a to ani v interiéru, ani exteriéru.

Z hlediska globálního oteplování se jedná o nejšetrnější palivo, ze všech fosilních paliv.

Praktické výhody plynového kotle

Z hlediska uživatele lze za největší výhodu považovat možnost nastavení provozního režimu v rámci uvedení spotřebiče do provozu a následné ovládání výkonu (a tedy tepelné pohody) inteligentní řídící jednotkou, která predikativně vyhodnocuje potřebu tepla v závislosti na teplotě okolí. Po základním nastavení, lze tedy plynový kondenzační kotel s řídící jednotkou provozovat prakticky bezobslužně – uživatel si vlastně nastavuje pouze požadovanou teplotu v interiéru. Odpadnou veškeré manuální práce spojené se skladováním a s dodáváním paliva, jakož i likvidace popela

Plynový kotel má vysokou účinnost i při nízkém výkonu – vytopí tedy interiér na požadovanou teplotu bez ohledu na teplotu okolí a umožňuje i ohřev TUV (i průtokově, tedy bez nutnosti akumulační nádoby).

Údržba kotle a komínu?

Zákon 133/1985 Sb. ve znění vyhl.34/2016 Sb. předepisuje pro kondenzační kotle kontrolu spalinových cest 1 x za 2 roky (pro kotle na pevná paliva 3 x ročně).

Vzhledem k dokonalé optimalizaci spalovacího procesu a absenci prašné složky ve spalinách je kontrola a čištění spalinových cest obvykle čistý a jednoduchý úkon.

Při správném návrhu, revizi a ověření výpočtem je na spalinových cestách kondenzačních plynových spotřebičů jen minimum řešených závad.

Využití uvolněných prostor?

Přechod z tuhých paliv na zemní plyn má pro majitele či uživatele domu ještě jednu zajímavou výhodu. Moderní plynový kotel zabere méně místa než kotel na tuhá paliva. Kotel lze zavěsit na stěnu. Do koupelny, do technické místnosti nebo na chodbu. A především se kotel na zemní plyn obejde bez skladu pro palivo.

Z architektonického hlediska lze místnost bývalé kotelny či skladu paliva většinou snadno přetvořit na obytné a volnočasové prostory. Mnoho lidí sní o vlastní vířivce, herně, vinotéce nebo jen o dalších praktických úložných prostorech. To vše je možné.

S jakými nejčastějšími závadami / problémy na spalinových cestách se kominíci setkávají? (porovnání podle druhů paliva?)

Při spalování pevných paliv je hlavní hořlavinou pevný uhlík a jeho plynné sloučeniny. Do spalovacího procesu vstupuje přitom současně značné množství vzduchu, které je ale obtížně regulovatelné a mísitelné s palivem. Výsledkem je více či méně nedokonalé spalování, které způsobuje, že vzniklé spaliny obsahují značný podíl prachových částic (TZL – sazí). Vzduch vstupující do procesu hoření spolu s vlhkostí přirozeně obsaženou v palivu vytváří ve spalinách rovněž značné množství vodních par. Obecně lze navíc předpokládat vyšší teplotu spalin, a to zejména u spotřebičů s dávkováním paliva obsluhou.

U spalinových cest spotřebičů na pevná paliva jsou proto čtyři základní problémy:

– zanesení spalinové cesty pevnými zplodinami hoření (sazemi) – směs sazí se vzduchem je výbušná

– kondenzace vodních par a jejich promísení s pevnými zplodinami za vzniku „dehtu“ – velice hořlavé a obtížně uhasitelné substance

– nadměrný prostup tepla do okolních (hořlavých) konstrukcí – nebezpečí vznícení nebo degradace okolního materiálu

– nedostatečný přívod vzduchu pro spalování – vznik jedovatých nebo dusivých sloučenin

Při spalování zemního plynu je hlavní hořlavinou metan, který je v hořáku s vysokou účinností mísen s optimálním (výrazně nižším) množstvím vzduchu. Obecně tedy dochází k dokonalému vyhoření paliva, takže spaliny neobsahují tuhé částice, uhlovodíky ani oxid uhelnatý. Výsledkem je mimo neaktivních složek pouze oxid uhličitý. Vzhledem k tomu, že dávkování paliva není ovlivněno obsluhou a vzhledem k sofistikované technologii spotřebičů je rovněž výrazně nižší teplota spalin.

Výsledkem je, že u plynových spotřebičů je řešených závad obecně podstatně méně:

– u spotřebičů s atmosférickým hořákem je hlavním problémem nedostatek vzduchu pro spalování

– u moderních spotřebičů s přetlakovým hořákem (s kondenzačním provozem) již v podstatě provozní problémy nejsou.

Samostatnou skupinou problémů, jsou závady technické, vzniklé špatným návrhem, realizací, provozem nebo údržbou. Tyto závady primárně způsobené „lidským faktorem“ je samozřejmě možné najít u všech typů spotřebičů, nicméně obecně lze říci, že podstatně častěji se vyskytují u spalinových cest spotřebičů na pevná paliva.

Jak se liší nároky na technický stav, údržbu, revize… spalinových cest?

Při srovnání je značný rozdíl mezi spalinovými cestami od spotřebičů na tuhá paliva a spotřebičů plynových.

Již ve fázi projektu (návrhu) je pro spalování pevných paliv nutno řešit celou soustavu omezujících okrajových podmínek, a to především v souvislosti s větší teplotou spalin, obsahu TZL a optimalizací provozu. To se samozřejmě odráží ve všech následujících činnostech souvisejících s uvedením do provozu (revize), pravidelnou údržbou (čištění) a kontrolou. V současné době je dle vyhl.34/2016 Sb. požadováno čištění 3 x a kontrola kominíkem 1 x ročně (při výkonu do 50 kW). Čištění je poměrně pracné se značným rizikem znečištění okolí, podmínkou je použití OOP (respirátor). Pravidelné zákonné kontrole podléhají i některé spotřebiče.

Návrh, uvedení do provozu a údržba spalinových cest plynových spotřebičů je podstatně jednodušší, a to zejména z důvodu nižších teplot, ale i předem předvídatelných provozních podmínek. Při správném seřízení hořáku nevznikají TZL, spalinová cesta se tedy v principu nezanáší nečistotami. Výjimku představují pouze Al vložky používané pro kotle s atmosférickým nebo nízkoteplotním přetlakovým hořákem, kde korozní zplodiny hliníku představují riziko zanesení spalinové cesty. V současné době je dle vyhl.34/2016 Sb. požadováno čištění a kontrola kominíkem 1 x ročně.

Samostatnou kapitolou jsou moderní kondenzační kotle, které díky své konstrukci a materiálům použitým na spalinovou cestu minimalizují reálné nároky na údržbu. V současné době je dle vyhl.34/2016 Sb. požadováno čištění a kontrola kominíkem 1 x za 2 roky.

Jaké jsou nejčastější chyby při napojování nově pořízených kotlů?

Obecně platí, že nelze napojit jakýkoliv spotřebič do jakékoliv spalinové cesty. Je proto nutné ještě před nákupem spotřebiče posoudit spalinovou cestu (novou nebo stávající) a rozhodnout, zda umožní připojení daného spotřebiče a současně přispěje k optimalizaci jeho provozu.

Tento problém je zvláště aktuální u moderních kotlů na pevná paliva, které jsou (samy o sobě) zařazeny do nízko emisních tříd, ovšem připojením na neodpovídající spalinovou cestu mohou představovat vyšší riziko požáru a znečištění ovzduší než kotle původní.

Kotle plynové (zejména kondenzační) používají speciální spalinové cesty malých průměrů, při osazování nového kotle je proto obvykle nutné upravit i spalinovou cestu. Ať již se jedná o spalinovou cestu novou, nebo úpravu stávající, jde obvykle o nákladově akceptovatelné řešení s použitím ušlechtilých, esteticky přijatelných materiálů a konstrukčních řešení. 

Jaký je správný postup a potřebné kroky v souvislosti se spalinovými cestami při přechodu z tuhých paliv na vytápění plynem?

Pro osazení plynového spotřebiče – nyní již v principu pouze v kondenzačním provedení s přetlakovým provozem –  je třeba obecně zajistit odvod spalin, přívod vzduchu pro spalování a odvod kondenzátu.

Již v rámci plánování změny spalovacího zdroje je výhodné nechat si zhotovit návrh, který optimálně vyřeší zejména výše uvedené požadavky a mimo jiné ověří funkčnost spalinové cesty výpočtem dle EN 13 384. Velmi důležité je rovněž posouzení celé soustavy vytápění a ohřevu TUV, aby bylo možno plně využít účinnost plynového kotle v kondenzačním provozu.

Pokud je návrh zpracován, přičemž obvykle se jedná o nákladově nepodstatný krok, vznikne finální produkt, tedy vytápěcí soustava s účinností spalovacího zdroje nad 100% vůči výhřevnosti paliva a s v podstatě minimálními reálnými nároky na provoz a údržbu.

Jaké jsou nejčastější chyby v údržbě, přístupu k revizím, atd.. ze strany obyvatel?

Pochopitelně nejčastějším problémem je obecné podcenění nebo nepochopení významu vstupní revize a následné údržby. Pokud nejsou práce v souvislosti se vstupní revizí a periodickou kontrolou provedeny profesionálně nebo vůbec, zvyšuje se obecné ohrožení osob, zvířat i majetku.

Nejhorší je situace u spotřebičů na pevná paliva, kde hrozí především reálné nebezpečí požáru, ale i nebezpečí otravy, případně udušení.

Nelze opomíjet ani plynové spotřebiče s atmosférickým hořákem a přerušovačem tahu, kde hrozí reálné nebezpečí otravy, případně udušení.

Z tohoto pohledu je možno označit za „nejbezpečnější“ plynové kotle kondenzační s uzavřenou spalovací komorou a přetlakovým odvodem spalin, kde jsou výše uvedená rizika minimalizována.

Prohlédněte si prezentaci – NENÍ KOUŘ JAKO KOUŘ