Komíny a požární bezpečnost z pohledu Nepálce

Poslední dva roky se detailně zabývám problematikou bezpečného začleňování komínů do staveb a ani na dovolené nejsem schopen toto téma vytěsnit z hlavy. To, že na ulici sleduji především to, jaký má kdo komín a že místo historických štuků budov na Starém městě si fotím polorozpadlé komíny, beru jako mírnou profesní deformaci, na kterou jsem si již zvykl. Avšak to, že se mi podařilo změnit poklidnou večeři nezaujatých návštěvníků Nepálských Himalájí v odbornou přednášku svědčí o mém totální zapálení do problematiky a možná o drobné duševní disharmonii.

Problematika „bezpečné vzdálenosti“ komínů od hořlavých konstrukcí je u nás v Komínové asociaci – APOKS často opakovaná. Dle ČSN 73 4201 čl. 6.5 je nejmenší dovolená vzdálenost hořlavých stavebních materiálů od povrchu komínového pláště jednovrstvých komínů rovna 50 mm a nejmenší vzdálenost od hořlavých stavebních materiálů pro systémové komíny musí být deklarována výrobcem podle příslušných norem výrobků. Prostor mezi komínovým pláštěm a hořlavým materiálem by měl být dle technických zadání výrobce nebo dle konkrétní výrobkové normy tvořen trvale větranou vzduchovou mezerou. V moderních stavbách však není možné tento požadavek dodržet, jelikož by zde vznikl velmi významný tepelný most (přesněji řečeno otevřený prostor skrze obálku budovy), který by objekt neustále větral a stavbu v podstatě znehodnotil. 

Ale to neplatí v Nepálu. Právě zde, pod vrcholy těch nejvyšších hor světa, řeší problém prostupu komínu hořlavou konstrukcí přesně tak, jak si žádá ČSN. A právě s touto problematikou jsem se snažil obeznámit všechny, kteří tou dobou se mnou večeřeli. Nutno přiznat,že žádný z mých spolustrávníků (4 lidé z naší expedice, dva místní Nepálci ani dvě slečny z Holandska) dané téma neocenili, a proto bych se o něj rád podělil alespoň s vámi. Ačkoliv zde noční teploty padají hluboce pod nulu a místní objekty jsou konstrukčně zhotoveny převážně z materiálů na bázi dřeva, „pracují“ Nepálci s větranou vzduchovou mezerou jako s dostatečným řešením bezpečného prostupu komínu stavební konstrukcí. Jak je to možné? V Nepálu jednoduše neřeší netěsnost vnitřní obálky budovy. Kolem „komínu“, u nás bychom použili spíše termín kolem kouřovodu (jedná se o silnostěnnou ocelovou trubku), vytvoří dostatečně velký větraný prostor, kterým komín skrze konstrukce prostupuje. Vzniklé netěsnosti, které způsobují větrání, zatékání vody a esteticky jsou pro Evropana zcela nepřípustné, tak místní obyvatelé neřeší a těší se z okamžitého tepla. 

K vytápění zde dostatečně poslouží vysloužilý ocelový sud, kterým probíhají ocelové trubky s vodou tvořící výměník. Ohřátá voda se používá ke koupání a mytí nádobí. Tento „spotřebič“ slouží jako jediný zdroj tepla pro objekt. Místní obyvatelé jsou zvyklí se zahřívat spíše dostatečným množstvím navršených přikrývek v kombinaci s teplým prádlem. Lze tedy tento systém aplikovat i u nás ve střední Evropě? Upřímně si myslím, že by si velké množství příznivců nenašel… 

Komíny jsou i v současné době nízkoenergetických či pasivních staveb stále jejich součástí. S moderními stavbami vyvstávají i nové požadavky. Jedním z nejpodstatnějších je neprůvzdušnost obálky budovy. V moderních silně izolovaných a vzduchotěsně utěsněných objektech je třeba návrhu komínu věnovat zvýšenou pozornost. Pouze individuální návrh a optimalizace provozu umožní bezpečnou integraci komínového tělesa do stavby. Velkým problémem při běžném provozním stavu komínových těles je i zvyšující se teplota v prostupech silně izolovanou stavební konstrukcí. Jak dokazují odborná měření, pohybují se teploty v těchto prostupech v řádech jednotlivých stovek ° C. Jedním z možných řešení pro řešení obou problematických aspektů je například použití izolační šachty, do které je možné komín umístit, čí použití izolační průchodky při prostupu komínu stavební konstrukcí. 

Doufám, že na rozdíl od mých spolustrávníků z Nepálu vás tyto informace zaujaly a pokud vás tato problematika zajímá ještě více pokračujte dál na náš web: https://www.kominy-komin.cz/kominova-asociace/laboratorni-mereni/

Autor: Ing. Walter Sodomka – ředitel APOKS